Nová stránka 1
 
 
menu
    MENU
    úvod
    evropa
    asie
    ostatní světadíly + svět
  
    O mapách
    Odkazy
    ANKETA
   

    ODKAZY

starověké civilizace a
 mysteria

Antik Dekor - dekorační předměty se starověkou tematikou

Abovy stránky

Texas Holdem Poker

Learn everything about online poker - from poker rules and poker news to comparison of poker rooms, find all info re: poker. Play internet poker now!

   NÁVŠTĚVNOST
   

 

 
 

Příčina a podmínky podrobného mapování polohopisného

    Při posuzování příčin a jejich vlivu na podrobné mapování, které mělo vždy sloužit jako základ pro spravedlivé rozdělení dávek a daní nebo zdokonalit plánování zemědělské výroby, se musí vycházet z právní povahy půdy.

    V nejstarších dobách se u nás dělila půda na svobodnou - panskou (dominikální) a nesvobodnou - selskou (rustikální), Půda svobodná byla výhradním vlastnictvím vrchností, nesvobodná patřila k panstvím (dominiím) a byla osedlá poddanými, kteří z ní museli odvádět dávky, vybírané vrchností také pro panovníka.  Rozsah poplatné půdy se stále zmenšoval tím, že přecházela do vlastnictví vrchností právem odúmrtí (zemře-li poddaný bez přímých potomků) nebo připojováním k panským pozemkům (svedením), při čemž vrchnosti prohlašovaly půdu za svobodnou, nepoplatnou.

Soupisy půdy   

    Daně z půdy měl právo "svolovat" jen zemský sněm, na němž zasedaly 3 stavy, panský, rytířský a městský. Původně se daň vybírala ze "statků" podle přiznání vrchností "na svědomí a duši" na základě prodejní ceny, "zač by stál ten statek", Ztenčování rozsahu poplatné půdy a nepoctivým přiznáváním se ztenčoval panovníkův zákonitý důchod a stále docházelo k nedorozuměním mezi panovníkem a stavy.

    Čeští stavové podali v zájmu nápravy návrh na zaměření Čech (1571 a 1573),  ale dvorská komora návrh zamítla s odůvodněním, že práce by trvaly příliš dlouho. Český sněm pak zavedl místo "statku" novou jednotku "osedlého" a "osedlost" o výměře 40 až 80 korců, tedy jednotku neskutečnou. Moravský sněm zavedl jako jednotku "zbrojního koně", který představoval ocenění majetku v hodnotě 20 000 zlatých. Na Slovensku stanovili zákon jako jednotku "dvorec", který měl asi stejnou povahu jako v Čechách osedlost a byl daňovým základem až do roku 1849. Po Bílé hoře se český sněm usnesl na získání nového daňového základu zaměřením pozemků všech poddaných, ale ani toto zamýšlené druhé mapování se neuskutečnilo. 

První berní rula z roku 1654 ( první rustikální katastr )

    Sněm ve snaze po zavedení pořádku do přiznání se usnesl na novém soupisu osedlých v roce 1628 a požadoval jej do roka, tedy ve lhůtě nesplnitelné, a tím zmatky jen zvýšil. Do věci později zasáhl i král a patentem roku z roku 1638 nařídil vyměření rolí na lány s úmyslem pohnat k odpovědnosti falešné přiznavatele. Ani tohoto třetího rozkazu na zmapování země stavové neuposlechli a teprve po dalších marných pokusech o nápravu rozhodli na sněmu v r.1652, aby stavovské vizitační komise při tzv. jenerální vizitaci zjišťovali na místě počet osedlých poddaných a pokladny pro jejich platební povinnost. Pro naprostý nedostatek času vyšetřili komise jen největší, za léta nashromážděné nesrovnalosti v přiznáních a v ostatním většinou převzali údaje vrchnostenských úředníků. Výsledek jenerální vizitace, sestavený podle panství, statků a královských měst, se označuje jako první berní rula z roku 1654 - první rustikální katastr ( katastr od latinského caput = hlava, capistratum = soupis podle hlav, později podle jakékoli jednotky). První berní rula měla mimořádný právní dosah, protože půda v ní zapsaná měla být na věčné časy poplatnou, ať ji později získal kdokoli.

    Na Moravě zavedli stavové novou jednotku lán na základě nové vizitace, jejíž výsledek se uvádí jako "lánová vizitace" a měla stejnou povahu jako první berní rula.

Druhá berní rula z roku 1684 ( druhý rustikální katastr )

    Proti první berní rule bylo mnoho oprávněných stížností a sněm stanovil proto novou berní jednotku, osedlost o 70 korcích, a rozdělil půdu podle úrodnosti na dobrou, prostřední a neúrodnou, ale nespokojenost s výsledky soupisů odstranily dočasně teprve dvě reformy Kinského. Při první reformě z roku 1683 odstranil Kinský největší nesprávnosti v hodnocení výnosu tím, že zavedl dva divizory pro určování krajních velikostí v osedlostech ( divizor - dělitel )Osedlost nesměla překročit maximální divizor zemský 90 korců ( namířen proti nízkému ohodnocení ), ani klesnout pod minimální divizor krajský, stanovený pro každý kraj vydělením výměry rolí v celém kraji počtem osedlostí v kraji ( namířen proti tvrdému hodnocení ). V druhé reformě v roce 1684 navrhl Kinský, aby se pustá role započítávala do výměry osedlostí jen poloviční výměrou. Takto upravená první berní rula se uvádí jako druhá berní rula z roku 1684.

Třetí berní rula z roku 1748 ( první tereziánský katastr rustikální )

    Král se nespokojil s pouhými úpravami přiznání a nutil stavy, aby  připravili daňovou reformu, pro niž chtěl dát celou zemi svými inženýry. Stavové se však spokojili s provedením očité vizitace za řízení rektifikační komise, která za 14 let zajistila důkladné popsání pozemků, ovšem bez mapy, a přiměla vrchnosti k přiznání svobodné půdy podle stavu z roku 1713. Podrobnosti vizitačních prací vedla k tomu, že se každý pozemek zapisoval podle polohy a tím se pro zápisy vyšetřilo a sepsalo tolik názvoslovného materiálu, kolik se ho již nikdy neobjevilo v žádném katastru.

    Novou daňovou jednotkou pro rektifikaci byla osedlost o 80 korcích dobrých polí s hrubím výtěžkem 5001 zlatých jako novým divizorem. Počet osedlostí a tím i berních jednotek na panství mohl divizor regulovat v dobrých poměrech snížením výtěžku na 400 zlatých a ve špatných jeho zvýšením na 550 zlatých. Daňový operát nabyl platnosti v roce 1748 jako třetí berní rula z roku 1748. Každý zájemce mohl do něho nahlédnout a do 3 let podávat námitky a připomínky. Marie Terezie zároveň nařídila, aby také na Moravě se vybudoval katastr podle stejných zásad.

Čtvrtá berní rula z roku 1757 ( druhý tereziánský katastr rustikální )

Po roce 1748 při velkých správních reformách byli stavové ochotni přistoupit na daňové vyrovnání, ale s podmínkou, že s jejich pozemky dojde k nové jenerální vizitaci také u rustikální půdy. Výsledkem byla nepatrně upravená, skoro jen přepsaná třetí berní rula s novým divizorem 142 zlatých a daňovou sazbou 60 zlatých z usedlosti. Začala platit jako čtvrtá berní rula v roce 1757.

Exaequatorium dominicale ( panské vyrovnání z roku 1757 )

Při jenerální revizitaci prosadili stavové pro svou půdu, že se nezahrnula do katastru půdy rustikální a pak se jim podařilo vnutit Marii Terezii jako daňový podklad nerevidované přiznání z roku 1713. Krmě toho si vymohli nižší ocenění pozemků a nižší daňovou sazbu, než měl katastr rustikální. Toto daňové vyrovnání, zvané exaequatorium dominicale z roku 1757, mělo důsledky i na omezení zápisů v deskách zemských, do nichž se směla zapisovat jen  půda zapsaná v exaequatorium.

První měření polohopisné - Josefský katastr

Možnost nahlížení do tereziánského katastru vyvolala množství stížností a návrhů na řešení otázky daňových podkladů.

Světeckého návrh na zaměření státu

Také Petr Kašpar Světecký, zeměměřič na panství třeboňském, předložil Marii Terezii návrh na zmapování říše 96 zeměměřiči za 10 let. Chtěl měřit pouze obvody obcí a navrhovat při tom i četné zemědělské reformy. Po jednání Světeckého  v Dvorské komisi Marie Terezie zakázala napříště další úpravy berních soupisů jako marné a uložila Dvorské kanceláři, aby zkušebně dala měřit jednu zemi v říši.

Patent z roku 1785

Myšlenku Světeckého uvedl ve skutek syn Marie Terezie Josef II., který nařídil patentem z roku 1785 ( vydaném také česky ), že všechny úrodné pozemky dominikální a rustikální se uvnitř obce zaměří, zobrazí jejich výměry a hrubý výnos podle úrodnosti.  Držitelé měli přiznat počet a polohu svých pozemků, zvlášť pro půdu dominikální a zvlášť pro půdu rustikální, aby se usnadnilo porovnávání s dřívějšími přiznáními. Přiznání se kontrolovala a nepřiznaný ( zatajený ) pozemek propadal, ale nesouhlasy způsobené dřívějšími falešnými přiznáními se netrestaly.

Patent zavedl dvě významné novoty - zaměření každého pozemku, a tak možnost zjištění jeho správné výměry a nahrazení dosavadní soustavy osedlostí jiným, menším daňovým prvkem., pozemkem.

 

 První měřická instrukce

Podle patentu bylo měření povinností obce, které se měli řídit radami a pokyny inženýra krajské komise. Instrukce , která vyšla v roce 1786 také česky, uváděla podrobné návody a vyobrazení, jak se má postupovat při katastrálních pracích. Před měřením se stanovili hranice okrsku obce, které byly totožné s hranicemi poslední berní jednotky správní, a osady se včleňovali do některé sousední obce nebo se z nich vytvořila berní obec. Pak se vyhledali plodné pozemky, popsaly se podle topografické polohy; rozdělily se do "míst", "hlavních polí" a "tratí", které se uvedli jmény. Každý pozemek dostal topografické číslo a mohlo se přistoupit k jeho zaměřování v samotných skupinách podle pozemkových tratí. Pozemky obtížné pro měření měřili zeměměřiči většinou měřickým stolem a vyhotovovali o měření náčrty ( brouillony). Jednodušší pozemky měřili sedláci podle pokynů a rad inženýra krajské komise provazcem nebo řetězcem, udržovaným ve vodorovné poloze a kontrolovaným dřevěným sáhem. Výsledky jejich měření zapisoval vrchnostenský úředník přímo do přiznání. Při měření stále působili 3 důvěrníci znalí místních poměrů, jejichž počet se při oceňování zdvojnásobil. Výměry pozemků se u jednoduchých geometrických obrazců počítaly vynásobením měřených prvků a uváděly se v jitrech a sázích Nepravidelné pozemky se rozkládaly na jednoduché obrazce, při čemž se mírně zakřivené hranice vyrovnávaly.

Výsledky dříve vykonaných měření, nejčastěji pro panství a nadace, se přejímaly a využívalo se jich.

 

Písemný operát

Plodné pozemky se členily do 4 druhů kultur, na role, louky, vinice a lesy a určoval se pro ně hrubý výnos. Neplodné pozemky, domy s popisnými čísly, komunikace, řeky, potoky, močály, skaliska a strže se nezaměřovaly. O domech se vyhotovovaly pouze seznamy.

Hlavními částmi operátu byly:

  • knihy fasí, vyhotovované pro každou obec; v nichž se zapisovaly všechny plodné pozemky podle topografických čísel s uvedením kultury, výměry, výnosu, jména držitele a označení statku nebo gruntu
  • fasní archy, Obsahující pozemky téhož držitele, roztříděné podle kultur s uvedením dalších údajů jako v knize fasí

Kromě toho byla celá řada operátů pomocných. Operáty přístupné držitelům se vyhotovovaly v jazyce země.

Měření skončilo do 4 let i se všemi pracemi na písemném operátu a zjistilo o 60% více poplatné půdy než předcházející katastry. Přineslo spokojenost a klid poddaným, ale nenalezlo pochopení u šlechty. Ta si vymohla u Josefova nástupce, Leopolda II., zrušení nového katastru po jeho roční platnosti (1789-1790) a opět zavedení tereziánského katastru a exaeguatoria.

Tereziánsko-josefský katastr

Po zrušení josefského katastru platil tereziánský katastr jen krátkou dobu, protože josefský katastr ukázal všechny nesprávnosti ve výměrách tereziánského katastru. Také vláda měla zájem, aby dostávala daně i z dříve zatajované půdy, objevené josefským měřením. Zavedla proto katastr, v němž převzala správné výměry z josefského katastru a ponechala šlechtě výhody z ocenění exaeguatoria. Nový katastr bal založen v roce 1972, nazýval se tereziánsko-josefský a platil až do roku 1860.

Zkušenosti a poučení z dosavadních soupisových mapovacích prací

Vývoj mapování v minulosti prošel tolika změnami a vyčerpal tolik pokusů při pronikání za správným cílem, že znalost tohoto vývoje může vyloučit opakování chyb, prověřovat správnost postupu dnes a pomáhat ke správnému předvídání v dalším vývoji.

První základní poučení je berní rulami prokázaná skutečnost, že spolehlivá a trvale hodnotná statistika o půdě a jejím využívání nemůže nikdy vzniknout a existovat bez podrobných map. Stačilo vyhovět prvnímu návrhu sněmu z roku 1571 a mohlo se předejít marným pracím a výdajům trvajícím další staletí.

Druhým neméně důležitým ponaučením ze soupisových prací je, že každé rozsáhlé dílo, i primitivní povahy, zničí již v zárodku kvap a sním vždy spojená povrchnost, vyvolaná nedomyšlením konce. Kvapně udělaná práce v tak rozsáhlém díle není nikdy hotová, musí se brzy opravovat, doplňovat a předělávat, až opět začíná znova, jak ukázaly všechny berní ruly.

Třetí poučení - tentokráte z prvního vojenského mapování - je, že bez správné a stejnorodé kostry se nedají vměstnat podrobnosti na správné místo do zakresleného polohopisu podkladu a že do tak rozsáhlé práce se mohou pustit jen pracovníci s dobrou teoretickou přípravou a teprve po delším zácviku.

Poslední poučení lze čerpat ze ztroskotání snahy vojenských činitelů sestavit z měření pro josefský katastr postupně od pozemků přes obvody obcí a zemí mapu celé říše. Tento případ důrazně připomíná že při nesprávném geodetickém postupu z malého do velkého se konečný cíl nezdaří a v nejlepším případě se velkých nákladů na mapování dá využít jen z časti.

Znalost podrobností z tak závažných příkladů neúspěšného vývoje mapování v minulosti musí přimět každého k zaváhání před závažným krokem v organizaci, protože si spíše uvědomí osudný konec ze skutečného případu než z pouhých naučených pravidel. Je kromě toho užitečné, aby každý zeměměřič znal vnitřní hodnoty obsáhlých soupisových a mapových děl vyhotovených v minulosti, způsob jejich vzniku a celkový obsah informací v nich také proto, že taková - i již nepoužívaná - díla mohou poskytnout cenné informace jiným, a právě zeměměřič je povolán, aby ukázal nejvhodnější cestu využití.

Z učebnice mapování pro SPŠ zeměměřickou ( J.Císař, F.Boguszak, J.Janeček) 

pata

Jakub Aba Novák (c) 2005 - Všechna práva vyhrazena.